Skupina simulačních a trenažérových technologií (SkSTT) provádí přípravu příslušníků Armády České republiky, armád států NATO a jiných států, přípravu osob podílejících se na obraně státu nebo osob, které se podílí na plnění úkolů krizového řízení s využitím simulačních a trenažérových technologií prostřednictvím konstruktivní, virtuální a živé simulace.
Konstruktivní simulace
je systém, který umí simulovat boj s využitím bojové techniky a vojáků podle předem stanovených pravidel (z hlediska chování zbraní, zbraňových systémů, jejich vzájemné interakce). Aktivní prvky reálného válčiště jsou nahrazeny tzv. entitami (Entita je elementární prvek simulace např. voják, vozidlo, bojové vozidlo, vystřelený projektil, …). Simulovaná bojová činnost obou stran (vlastních i nepřítele) je vedena podle nějakých pravidel s úkolem definovaným v bojovém rozkazu. Jeho realizace je prováděna prostřednictvím operátora simulačního systému. Úkol se však vlivem činnosti proti stojícími silami nemusí dařit plnit a zpravidla tedy není naplňován v plném rozsahu. Velitel a jeho štáb tak musí korigovat své původní rozhodnutí podle měněných podmínek na bojišti, musí k tomu přistupovat tvořivě, konstruktivně. A zde je podstata tohoto typu výcvikové simulace. Velitel a jeho štáb konstruktivně řeší splnění svého úkolu (nebo svých úkolů). Zde tedy počítač až na výjimky řeší otázky vedení boje podle definovaných pravidel jak na straně vlastních jednotek, tak i u jednotek nepřítele. Velitel a jeho štáb je do boje zainteresován zprostředkovaně. Cvičící se na rozdíl od předešlých typů výcvikových simulací do syntetického prostředí vůbec nedostanou. Cvičí ve svém „přirozeném prostředí“ míst velení s podporou prostředků C2 a prostředků pro podporu rozhodování. Konstruktivní simulace cvičícím pouze vytváří prostředí boje se všemi jeho možnými aspekty a vazbami. Z prostředí konstruktivní simulace jsou cvičící z principu jejich výcviku vyloučeni.
Virtuální simulace
je obecně známá i z „běžného života“ jako nástroj počítačových her. (vyjma her strategických). Je to vlastně uživatelské rozhraní napodobující vnímání skutečného světa (simulovaného výpočetní technikou) smysly člověka (zejména zrakem a sluchem, ale i hmatem, což již není výjimkou). Voják je cvičen na technických zařízeních, které se nazývají virtuální simulátory. Přesnost, s jakou simulují činnost, je poté rozděluje na tzv. věrné kopie bojových nebo jiných systému (anglofonní literatuře jsou uváděny jako tzv. Full Misssion Simulations) nebo zjednodušené verze jako tzv. desktopové simulátory (anglofonní literatuře jsou uváděny jako tzv. Serious Gamming Systems, typickým představitelem je VBS 2 nebo VBS 3) nebo rekonfigurovatelné simulátory.
Živá simulace
Systémy živé simulace představují soubor hardwarových a softwarových prostředků určených pro taktický a střelecký výcvik s reálnými zbraněmi. Jsou využitelné pro všechny typy vojenské techniky jako jsou ruční zbraně, bojová vozidla a letectvo. Technologická podstata systémů živé simulace vychází z principu vysílání a přijímání laserového záření, které je iniciované u ručních automatických zbraní pomocí střelby cvičnou municí (otřesová a zvuková čidla) a u vozidel pomocí propojení na systém řízení palby (elektronicky). Systémy živé simulace se rozdělují na instrumentovatelné a neinstrumentovatelné. Instrumentovatelné systémy disponují rádiovým komunikačním systémem, který umožňuje dálkové ovládání, nastavení a monitorování stavu a GPS pozice simulačního kompletu z řídícího pracoviště. Oproti tomu neinstrumentovatelné systémy nedisponují těmito funkcemi a je nutné jejich nastavení na místě, kde se simulátor nachází. Z tohoto hlediska jsou neinstrumentovatelné systémy živé simulace méně efektivní a zastaralé.
